Zemanův tah

Marek Řezanka

Řada příznivců Miloše Zemana nedokáže akceptovat, že nakonec jmenuje vládu i s naprosto nekompetentním ministrem zahraničí, Janem Lipavským, který chce jít na ruku landsmanům, podporovat muslimskou imigraci a působit jako rozkladný činitel ve skupině V4.

Podíváme-li se na jednání prezidenta republiky s odstupem, zjistíme, že si vybral variantu, která může P. Fialovi poměrně rychle obrazně řečeno srazit vaz:

Hlava státu nechala nejprve adepty na ministry pěkně prosmažit a podusit před kamerami, aby si lidé všimli, jak jsou mnozí nekompetentní. Řadím je do tří skupin: 1) Ti, kteří jsou spojeni s nějakými levotami jako Z. Stanjura. 2) Ti, kteří svému resortu zjevně nerozumí jako M. Jurečka a 3) Ti, kteří mohou vyloženě škodit a jejichž úroveň je otřesná. Toto je kategorie pro pana Lipavského. U něho Miloš Zeman vyjmenoval rozpory s vládním prohlášením: Kooperaci s landsmany, protiizraelské postoje, politiku zaměřenou proti V4 a podporující muslimskou imigraci. Lipavského mezitím již popravili skoro všichni novináři s tím, že věřili, že ministrem nebude. A on bude – odrovnán v přímém přenosu jako blekotající bakalář, jehož hrůznou bakalářskou práci i zdrcující posudek na ni četl kde kdo. Bude pod drobnohledem, a každá jeho sebemenší chyba padá na Fialovu hlavu, neboť on si ho prosadil. S ním tedy i skončí. A neodpustím si zde malý dloubanec: Víte, v čem jsme trumfli starověký Řím? V něm byl kůň senátorem – my budeme mít ministrem osla.

Samozřejmě pan Lipavský nebyl vybrán náhodou. Měl odvést „špinavou práci“, tedy hájit zájmy jiných subjektů než občanů České republiky (však již bylo pana Posselta mocně slyšet), aniž hněv lidí dopadne na ODS. To již nebude možné.

Miloš Zeman jedná tak, aby se ve funkci prezidenta republiky dočkal pádu Fialova kabinetu.

Jistě, měl možnost Fialu vůbec k vládě nepustit, ale to by bylo krátkozraké. Za vše by zatím mohli A. Babiš, který by pak neměl šanci v prezidentské volbě, a M. Zeman, který by byl líčen jako diktátor. Na protizemanovské útoky byla již mnohá média v souvislosti s nejmenováním Lipavského připravena.

Ústavní soud by zatím rozhodl, že prezident nesmí kandidáta na ministra nejmenovat (při daném personálním složení Ústavního soudu je to vysoce pravděpodobné), a byl by to precedens, který by poškodil další hlavu státu. Petr Fiala by zatím v závětří nabral síly, a jakmile by Miloš Zeman odešel, on by triumfálně spěl k vládě. Navíc by na Hrad dosedla další z vybraných figurek. To by nebyl dobrý scénář pro nikoho, zejména ne většinu občanů České republiky.

Nyní je P. Fiala přímo propojen s bakalářem Lipavským – a jakmile padne Lipavský, strhne s sebou i Fialu a potažmo celou vládu. Takovýto tah se nazývá „šach-mat“.